Panenky
Přestože v současné době panenky nemám ve svém chovu, chtěl bych se podělit o svoje zkušenosti s jejích chovem.
Choval jsem je asi 10 let a odchovával pravidelně hnědoprsé, bělohlavé, černohlavé, muškátky i tříbarvé. Myslím, že popisování vzhledu těchto exotů je zbytečné. V současné době je na trhu dostatek odborných publikací a na internetu jsou popsány i zobrazeny. Moc atraktivními barvami sice neoplývají , ale jejich stálá uhlazenost a kombinace kontrastních barev z nich dělá velice přitažlivé a oku lahodící exoty. Přesto se mi zdá, že nejsou mezi našimi chovateli tolik rozšířené. Možná je to i cenou, která se za poslední roky z důvodů zákazu dovozu zvýšila.Také odchov není tak jednoduchý a vyžaduje určitý soulad daných podmínek k chovu.
První podmínkou je sestavení kvalitního harmonizujícího chovného páru. Samce od samičky rozeznáme nejlépe podle zpěvu. Další podmínkou úspěšného odchovu je vzájemný soulad vybraného páru. Často se mi stávalo, že jsem vybral dva partnery, vypustil do voliéry nebo klece a ptáci o sebe nejevili zájem. Po výměně partnerů došlo ke změně chování a nastal zájem o hnízdění. Proto při zakládání chovu je z mého pohledu nejideálnější zakoupit více nepříbuzných jedinců,označit barevnými kroužky a dát je všechny spolu do jedné větší klece nebo voliéry. Vždy, když se pár vybere, dáme ho zvlášť a pokračujeme v dalším pozorování zbývajících jedinců. Samozřejmě, že nejjednodušší je koupit už ptáky s určením pohlaví podle DNA. Ušetří se tím čas , ale soulad páru to nezaručí.
Velký význam při chovu také hraje prostředí, které svým svěřencům připravíme. Panenky jsou poměrně plaché a v novém prostředí si chvíli zvykají. V klecích se mi jejich chov moc nedařil. Nejlépe se jim vedlo v zarostlé voliéře s bohatými trsy rákosu, pámelníku a jinými keři, kde si stavěli i hnízda. Nejčastěji ale hnízdí v polootevřených budkách. Co se týká ptačí společnosti, ve které se panenky cítí nejlépe, tak jsou v podstatě snášenlivé s veškerou drobotinou. Útočné nejsou, pouze zvědavé a hájí si své hnízdní teritorium. Společně lze chovat i jiné druhy panenek, ale musí to být prostorná voliéra s rozličnými možnostmi pro hnízdění a úkryty. S papoušky bych je nedoporučoval chovat v jedné voliéře z důvodů určité bázlivosti a již zmiňované plachosti panenek.
Ještě bych se chtěl zmínit o krmení panenek. Mají rády všechny druhy prosa, senegal v klasech, lesknici i loupaný oves. Vše v suchém i naklíčeném stavu. Klíčené nejvíce berou v době odchovu mladých, také zelené krmení a různá semena trav, nejlépe v nedozrálem stavu např. lipnici, srhu, jílek, jitrocel atd. Někdy v polovině srpna(někdy i dříve), dozrává ježovka kuří noha(někdo tomu také říká divoké proso) a ta spolu s nedozrálým prosem je podle mě nejvhodnější m krmením v době odchovu mladých. Vaječnou míchanici klasickou nebo průmyslovou mi skoro vůbec nebraly. Stejně tak živou potravu, i když jsem viděl některé jedince chytat po voliéře malé můry a s chutí je konzumovat. Jako doplněk nesmí chybět sepie, vaječné skořápky a grit. Každý den je dobré měnit i vodu, protože panenky se velmi rády a pravidelně koupají a to i v chladnějších dnech.
Co nejpestřejší potrava je také základem kvalitního a rychlého pelichání. Panenky totiž poměrně dlouho pelichají a to minimálně tři měsíce, ale taky i půl roku. Jak jsem se již zmínil, záleží to mimo jiné na krmení a také na prostředí. Jarní mláďata (květen,červen) do září bez problému přepelichají, ale pozdnější jsou nedopeřena třeba i v květnu následujícího roku. Je to asi tím, že když se na podzim ptáci uklízí do zimovišť, dochází ke změně prostředí (jiné mikroklima) a pelichání se zastaví nebo zpomalí. V průběhu pelichání se již také začínají projevovat samečci svým neumělým zpěvem. Zpočátku je to takové tiché klapání zobáku, které později vyústí ve zpěv.Také se mi stávalo, že panenky rády imitují i zpěv ostatních obyvatel voliéry.
Co se týká přezimování, výše uvedené druhy jsou velmi otužilí a ,,tvrdí“ ptáci. Vydrží i nízké teploty přes noc kolem nuly. Nejlepší je přezimování v místnosti kolem 10 ⁰C. I při relativní vlhkosti kolem 80 % se ptáci koupali a byli v dobré kondici. Samozřejmostí je ale i kvalitní pestrá potrava. V tomto období klidu ale vše v suchém stavu. Po takovémto přezimování je možno vypouštět do venkovní voliéry už časně zjara. Do zimoviště pak mohou jít až začátkem listopadu.Tento systém chovu ve venkovní voliéře si ale mohou dovolit pouze ti chovatelé, kteří mají možnost voliéru v prvních jarních dnech a potom na podzim zakrýt okny ze skla nebo folie.Také je dobré mít k dispozici hodně budek, aby v nich mohli panenky nocovat.
Na závěr bych se ještě chtěl zmínit o přerůstání drábků u jedinců starších jednoho roku. Nutné je jejich pravidelné stříhání. Ideální před vypuštěním do voliéry vždy před sezonou. A případně zase na podzim při přemísťování ptáků do zimoviště. Neprovádí – li se to, hrozí nebezpečí zachycení na pletivu a následné poškození prstů nebo dokonce i úhyn .
Doufám, že mé poznatky a zkušenosti s chovem těchto panenek hlavně ve venkovní voliéře, pomohou ostatním chovatelům k jejich úspěšnému chovu a tím i většímu rozšíření v našich chovech.